Kdo jste včera nebyli na výborné přednášce "Divadlo jako naratologova noční můra", kterou si připravil novopečený člen Brněnského naratologického kroužku Jan Šotkovský, o hodně jste přišli a vaši mysl budou holt až do konce života sužovat výčitky (což vám samozřejmě nepřeji, ale patří vám to). Jan Šotkovský dostál své pověsti nadšeného mladého vědce, a zároveň zkušeného umělce (mj. dramaturga Buranteatru a Městského divadla Brno). Svůj příspěvek rámcově pojal jako mapování proměn výzkumných východisek, nástrojů a tezí během psaní jeho (na podzim 2012 obhájené) disertační práce. Soustřeďoval se přitom (a) na otázky spojené s problémy využití teorie vyprávění na divadelní inscenace, (b) na svou tezi o třech typech napětí (dějového, stylistického, významového) a (c) na výtky vznesené po odevzdání práce, k nímž se v závěru své přednášky (sebe)kriticky vyjádřil. Největším úskalím, a zároveň nejsilnější devízou Janova přístupu je úzké provázání pečlivého teoretického výzkumu s mnohaletou divadelní praxí, což na jedné straně sice vede k určitým normativním tendencím (jak by to mělo správně vypadat), ale na druhé straně často abstraktní teoretický aparát zakotvuje v sérii výmluvných příkladů, přičemž neustále testuje jeho užitečnost a aplikovatelnost.
Za mimořádně inspirativní příspěvek děkuji za sebe, za Brněnský naratologický kroužek (jehož členy zastupovali v publiku kromě mé maličkosti ještě Tomáš Kačer, Aleš Merenus a Ondřej Sládek) a velmi pravděpodobně i za všechny ostatní vážené hosty v sále.
Hned za týden však máte 25. dubna možnost uniknout jhu dalšího nákladu výčitek, když přijdete na přednášku "Jan Mukařovský a Roman Jakobson - spojité nádoby?" literárního teoretika Ondřeje Sládka, souputníka v našem brnkařském snažení (když se se mnou, Alešem Merenusem, Bohumilem Fořtem a Františkem Podhajským do toho šíleného projektu hned na začátku pustil) a vedoucího oddělení teorie literatury na Ústavu pro českou literaturu AV ČR. Ondřej Sládek patří mezi nejschopnější, nejprogresivnější a nejvýkonnější literární vědce své generace, je předním českým odborníkem na práci vlivného českého literárněvědného myslitele Jana Mukařovského a jedním z největších odborníků na dějiny českého strukturalismu, a to včetně jeho exilového působení. Jakožto hlavní editor či redaktor se Ondřej podílel na řadě sborníků a kolektivních monografií, mimo jiné Český strukturalismus po poststrukturalismu (2006), O psaní dějin (2007), Vyprávění v kontextu (2008) či Performance / performativita (2010). Jednou z posledních vydaných prací je pak kolektivní monografie Heterologika (2012), napsaná k příležitosti devadesátých narozenin Lubomíra Doležela.
Ondřejova přednáška v Brněnském naratologickém kroužku se bude soustřeďovat na vztah mezi dvěma význačnými představiteli Pražské školy - Janem Mukařovským a Romanem Jakobsonem, přičemž on sám ji představuje následovně:
"Jan Mukařovský (1891–1975) a Roman Jakobson (1896–1982) patří k zakládajícím členům Pražského lingvistického kroužku a k nejvýznamnějším propagátorům jeho strukturální teorie a metodologie. I když pocházeli z různého prostředí a ve svých dílech využívali odlišné kontexty a zdroje, jejich myšlení a řešení otázek strukturální lingvistiky a poetiky bylo v určitém období obdivuhodně blízké a vzájemně se doplňující. Jejich společný přítel, Vítězslav Nezval, je právě proto charakterizoval jako 'spojité nádoby'. Skutečností však je, že po roce 1945 jejich životní osudy i vědecké směřování doznalo značných změn. Nástin a vysvětlení důvodů této proměny, ale také detailní rozbor toho, co mají společné a v čem se naopak liší, je hlavním tématem této přednášky. Nejširší rámec mého příspěvku vymezují následující otázky: Jak Mukařovský a Jakobson přistupovali k některým vybraným teoretickým problémům z oblasti poetiky a estetiky, jaká byla jejich řešení? Jaký byl jejich vzájemný vztah? Opravdu jej můžeme popsat jako 'spojité nádoby'? Co nám o tom říkají archivy a jejich vlastní práce?"
Takže nezapomeňte přijít, ať se vyhnete výčitkám, o co jste přišli - příští čtvrtek 25. dubna od 17:30 v budově Filozofické fakulty Masarykovy univerzity na Veveří 28 v Brně, učebna K33 (zeptejte se třeba na vrátnici, vrátné vás budou milovat - a když ne, aspoň si budou připadat užitečné).
RDK
RDK
