Od noční můry ke spojitým nádobám

Kdo jste včera nebyli na výborné přednášce "Divadlo jako naratologova noční můra", kterou si připravil novopečený člen Brněnského naratologického kroužku Jan Šotkovský, o hodně jste přišli a vaši mysl budou holt až do konce života sužovat výčitky (což vám samozřejmě nepřeji, ale patří vám to). Jan Šotkovský dostál své pověsti nadšeného mladého vědce, a zároveň zkušeného umělce (mj. dramaturga Buranteatru a Městského divadla Brno). Svůj příspěvek rámcově pojal jako mapování proměn výzkumných východisek, nástrojů a tezí během psaní jeho (na podzim 2012 obhájené) disertační práce. Soustřeďoval se přitom (a) na otázky spojené s problémy využití teorie vyprávění na divadelní inscenace, (b) na svou tezi o třech typech napětí (dějového, stylistického, významového) a (c) na výtky vznesené po odevzdání práce, k nímž se v závěru své přednášky (sebe)kriticky vyjádřil. Největším úskalím, a zároveň nejsilnější devízou Janova přístupu je úzké provázání pečlivého teoretického výzkumu s mnohaletou divadelní praxí, což na jedné straně sice vede k určitým normativním tendencím (jak by to mělo správně vypadat), ale na druhé straně často abstraktní teoretický aparát zakotvuje v sérii výmluvných příkladů, přičemž neustále testuje jeho užitečnost a aplikovatelnost.

PŘEDNÁŠKU SI MŮŽETE POSLECHNOUT ZDE

Za mimořádně inspirativní příspěvek děkuji za sebe, za Brněnský naratologický kroužek (jehož členy zastupovali v publiku kromě mé maličkosti ještě Tomáš Kačer, Aleš Merenus a Ondřej Sládek) a velmi pravděpodobně i za všechny ostatní vážené hosty v sále.

Hned za týden však máte 25. dubna možnost uniknout jhu dalšího nákladu výčitek, když přijdete na přednášku "Jan Mukařovský a Roman Jakobson - spojité nádoby?" literárního teoretika Ondřeje Sládka, souputníka v našem brnkařském snažení (když se se mnou, Alešem Merenusem, Bohumilem Fořtem a Františkem Podhajským do toho šíleného projektu hned na začátku pustil) a vedoucího oddělení teorie literatury na Ústavu pro českou literaturu AV ČR. Ondřej Sládek patří mezi nejschopnější, nejprogresivnější a nejvýkonnější literární vědce své generace, je předním českým odborníkem na práci vlivného českého literárněvědného myslitele Jana Mukařovského a jedním z největších odborníků na dějiny českého strukturalismu, a to včetně jeho exilového působení. Jakožto hlavní editor či redaktor se Ondřej podílel na řadě sborníků a kolektivních monografií, mimo jiné Český strukturalismus po poststrukturalismu (2006), O psaní dějin (2007), Vyprávění v kontextu (2008) či Performance / performativita (2010). Jednou z posledních vydaných prací je pak kolektivní monografie Heterologika (2012), napsaná k příležitosti devadesátých narozenin Lubomíra Doležela.

Ondřejova přednáška v Brněnském naratologickém kroužku se bude soustřeďovat na vztah mezi dvěma význačnými představiteli Pražské školy - Janem Mukařovským a Romanem Jakobsonem, přičemž on sám ji představuje následovně:

"Jan Mukařovský (1891–1975) a Roman Jakobson (1896–1982) patří k zakládajícím členům Pražského lingvistického kroužku a k nejvýznamnějším propagátorům jeho strukturální teorie a metodologie. I když pocházeli z různého prostředí a ve svých dílech využívali odlišné kontexty a zdroje, jejich myšlení a řešení otázek strukturální lingvistiky a poetiky bylo v určitém období obdivuhodně blízké a vzájemně se doplňující. Jejich společný přítel, Vítězslav Nezval, je právě proto charakterizoval jako 'spojité nádoby'. Skutečností však je, že po roce 1945 jejich životní osudy i vědecké směřování doznalo značných změn. Nástin a vysvětlení důvodů této proměny, ale také detailní rozbor toho, co mají společné a v čem se naopak liší, je hlavním tématem této přednášky. Nejširší rámec mého příspěvku vymezují následující otázky: Jak Mukařovský a Jakobson přistupovali k některým vybraným teoretickým problémům z oblasti poetiky a estetiky, jaká byla jejich řešení? Jaký byl jejich vzájemný vztah? Opravdu jej můžeme popsat jako 'spojité nádoby'? Co nám o tom říkají archivy a jejich vlastní práce?"

Takže nezapomeňte přijít, ať se vyhnete výčitkám, o co jste přišli - příští čtvrtek 25. dubna od 17:30 v budově Filozofické fakulty Masarykovy univerzity na Veveří 28 v Brně, učebna K33 (zeptejte se třeba na vrátnici, vrátné vás budou milovat - a když ne, aspoň si budou připadat užitečné).

RDK

Přednáška Alice Jedličkové "Narativita vs. deskriptivita"

Ve čtvrtek 4. října 2012 jsme měli tu čest v Brněnském naratologickém kroužku přivítat přední českou odbornici na teorii vyprávění, doktorku Alici Jedličkovou z Ústavu pro českou literaturu AV ČR, v. v. i., která si pro tuto příležitost připravila přednášku s názvem "Narativita vs. deskriptivita aneb Proč se vyplatí rozlišovat mezi vyprávěním a popisem". 

Ve své přednášce nabídla vyčerpávající a kritický přehled dosavadních koncepcí, zabývajících se vztahem mezi zmíněnými jevy - přičemž se kriticky vymezovala zejména k příspěvku Ruth Ronenové "Description, Narrative and Representation" z roku 1997, jehož problém je podle Jedličkové zejména v různosti užití pojmů. Hypotéza,  že problém deskripce není ani tak v pojmu samém, jako v různosti jeho užití, pak tvořilo východisko celé přednášky. V ní dále kriticky podchytila způsoby užití deskripce v české stylistice obecně či konkrétněji v české škole historické poetiky. Podle Jedličkové je důležité rozlišovat heuristickou hodnotu pojmů: útvar (deskriptiv x narativ) a postup (deskriptivita x narativita), což následně učinila na poli filozofie popisu (zejména v pojetí Wernera Wolfa) a teorie vyprávění (kde za inspirativní považuje např. přístup Matthiase Aumüllera). Svou přednášku zakončila problematikou evokačních funkcí popisu, kterou sama rozpracovává - v souvislosti s ní se pak ptala například na to, z jakých zdrojů pochází účinky jako atmosféra.

Mimořádně inspirativní přednáška dr. Jedličkové se konala v novém stálejším útočišti Brněnského naratologického kroužku, a sice v prostorách Moravské galerie. Bylo potěšující, že ačkoli byla na poslední chvíli přesunuta z Uměleckoprůmyslového muzea do Pražákova paláce, dnes už relativně ustálené publikum z řad odborné veřejnosti i studentstva se nenechalo těmito přesuny odradit a našlo si veřejnou přednášku Brněnského naratologického kroužku i přes tyto obtíže. Z členů BRNKu se přednášky zúčastnili Radomír D. Kokeš, Aleš Merenus, Jiří Raclavský a Ondřej Sládek.

FOTOGALERIE:

Přednáška Petra Koťátka "Fikce, skutečnost a radikální vyprávění"

Přednáška filozofa Petra Koťátka "Fikce, skutečnost a radikální vyprávění" se konala v pondělí 28. května 2012 od 15:00 v učebně C34 na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Profesor Koťátko ve svém příspěvku obhajoval tezi, že „funkce narativního fikčního textu od čtenáře vyžaduje, aby v modu „jako by“ přistupoval k jeho větám jako k záznamu promluv reálné osoby-vypravěče, který líčí běh událostí v reálném světě. K roli čtenáře podle Koťátka zároveň patří, že tento promluvám vypravěče uděluje v modu „jako by“ apriorní důvěru (dokud se v některých ohledech neprojeví jako nespolehlivý). V závěrečné části se Koťátko přesunul k teorii radikálního vyprávění, kdy se chaotičnost (radikálnost) vyprávěného promítá nejen do reprezentovaného stavu věcí (v modu „jako by“), ale i do samotného jazyka či obecněji textového uspořádání díla.

Po přednášce, která se díky profesorovým mimořádným rétorickým schopnostem nesla ve velmi příjemném duchu a po níž následovala (v BRNKu již standardní) vášnivá diskuze, bylo Petru Koťátkovi nabídnuto členství v BRNKu, které přijal - a my se tudíž těšíme na další spolupráci.

FOTOGALERIE:

Přednáška Jiřího Raclavského (fotogalerie)

Je nám ctí, že jsme mohli 2. dubna 2012 přivítat na přednáškové půdě i mezi členy BRNKu doc. Jiřího Raclavského, který si připravil přednášku "Sémantika vlastních jmen ve fikci". Vzorce uvažování o fikčních entitách v duchu filozofické (transparentní intenzionální) logiky vedlo k bohaté debatě s filozofy (Zdeněk Ježek), estetiky (František A. Podhajský) a teoretiky fikčních světů literatury (Bohumil Fořt) i audiovizuality (Radomír D. Kokeš), při nichž byli přetřásáni Sokrates, Anna Karenina, Napoleon, Sherlock Holmes... a Umberto Eco. Odvažuji se tvrdit, že debata byla přínosná a objevná pro všechny zúčastněné strany - a pokračovala i po oficiálním skončení veřejné schůze.

Jelikož Jiří Raclavský vycházel ze svého příspěvku do debaty o sémantice fikčních entit vyvolané v časopise Organon F, zanechám pokusů jeho hutný příspěvek zjednodušit do několika krátkých vět a odkáži Vás přímo na jeho článek "Sémantika jmen ve fikci: obhajoba a rozvinutí Tichého koncepce" (Organon F, 1/2011, s. 72-83), který je on-line dostupný zde.

Děkujeme Jiřímu Raclavskému za přednesený příspěvek, děkujeme všem návštěvníkům z řad odborných pracovníků, pedagogů i studentstva a děkujeme FF MU, že nám ochotně poskytla prostory, ve kterých se akce mohla konat.

Po kliknutí na fotografie se zobrazí jejich větší verze:

Lubomír Doležel: "Jak dospět k fikčním světům"

Profesor Lubomír Doležel přednesl 7. října 2011 v Brněnském naratologickém kroužku přednášku "Jak dospět k fikčním světům", ve které svou teorii fikčních světů rozvinul postupným odvozením pojmu fikčního světa z obecnějšího filozofického rámce, zejména z analytické filozofie jazyka. Zahájil tak cyklus veřejných přednášek BRNKu, na jehož čestného předsedu byl po vyslovení svého příspěvku navržen a tuto funkci k velkému potěšení dalších členů BRNKu přijal.

Na úvod přednášky si profesor Doležel připravil krátký proslov, ve kterém BRNK zasadil do souvislostí a tradic kroužkařského hnutí: „Myslím, že v nějaké kulturní kronice Brna bude zapsán tento den zlatým písmem, protože do Brna konečně dospělo něco, čemu by se dalo říct ‚kroužkařské hnutí‘. Já vím, že tu máte jistě mnoho kroužků šachových a štrikovacích, ale to, co přináší dnešní premiéra, je kroužek zcela jiného druhu, kroužek výzkumný. Jde o typ kroužku, který přichází z Petrohradu přes Moskvu, přes Prahu, přes Vídeň a Kodaň… který také přistál kdysi dokonce v Novém světě, to jest Lingvistický kroužek newyorský a Sémiotický kroužek torontský. Jak vidíte, je to velice bohatá, čestná genealogie a já tomuto kroužku přeju, aby dosáhl alespoň stejného významu jako jeho předchůdci. Každý kroužek začíná jako malý kroužek a vlastně nikdy se nerozmnožuje na nějaké velké společnosti nebo akademická pracoviště. Je tomu tak proto, poněvadž kroužek je na to, aby si lidé dovedli vyříkat a prodiskutovat v jakýchsi takových menších, skoro bych řekl intimních prostředích problémy, které je zajímají.“

Děkujeme Lubomíru Doleželovi za přání i za důvěru a doufáme, že se nám podaří našim badatelským předchůdcům alespoň přiblížit.

Lubomír Doležel pronáší zahajovací přednášku BRNKu